Před pěti lety (o zrození NJ)

10. 10. 2011 16:16
Rubrika: Nezařazené

Před pěti lety jsem poprvé zavítal na Klatovsko, a to téměř náhodou, protože jsem nestihl o prázdninách žádné exercicie, a stal jsem se svědkem čehosi velkolepého. Jan OP se v létě 2006 přestěhoval z Prahy do Plzně, v září se konala první švihovská oáza, na kterou však přijeli pouze samí Pražáci. Zdálo se, že oázování nepřekročí vlastní stín. Ke konci září se v Klatovech konalo vikariátní setkání, kam Jan přiběhl a řekl: Ahoj, já jsem Jan, jestli chceš, pojeď za čtrnáct dní do Švihova na oázu, budem se modlit. Je až neuvěřitelné, že se tam tehdy sešli právě ti, kteří to měli zaslechnout. Někteří čerstvě po hluboké konverzi, jiní nespokojení, plní očekávání, zvědaví.

Oáza znamená v prvé řadě důkladné hlásání křesťanského kérygmatu, události – skutečnosti, že Ježíš Kristus byl od počátku u Otce, až přišel čas, narodil se z ženy a stal se člověkem, aby nás vykoupil. Umřel na kříži, ale třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a znovu přijde ve slávě.

Dalším důležitým prvkem je stánek setkání, neboli vnitřní modlitba s Božím slovem (lectio divina). Jde o to zvyknout si na denní kontakt s Bohem prostřednictvím jeho slova, pozorné naslouchání a uvedení do života.

Oáza znamená místo, kde se dá žít. Proto snad není vhodnějšího místa pro oázování než české pohraničí, kde se rozprostírá neutěšená duchovní pustina a kde stojí za to vybudovat ostrůvky pohody. A jestliže víra je z hlásání, pak přirozeným a nutným výstupem je společenství lidí, kteří na ně odpovídají svou vírou. Vzpomínám si, jak Lucka, tehdy patnáctiletá slečna, s přirozeným citem pro posvátno, chtěla vytvořit bůžka a dennodenně mu přinášet oběť ananasu. Rok slýchala o Ježíši Kristu, poznávala společenství a přátelství založené na víře, ale víra byla pořád daleko. V létě 2007 jsme v Klenčí pod Čerchovem věnovali 14 dní důkladnému průchodu tajemstvím života Ježíše Krista a ona z toho byla celá paf, protože se jí to netýkalo, potřebovala víru, jinak šlo všechno ostatní stranou. Celou dobu prosila, aby se jí tohoto daru dostalo, a jednou večer při adoraci zjistila, že vlastně zpívá Bohu, že věří. Bylo by totiž zbytečné oslavovat nějakou neexistující bytost.

Oáza znamená prostor pro svědectví. Zakusit Boha a rozpoznat jeho působení ve vlastním příběhu života znamená vydat svědectví o jeho moci. Po každé víkendovce jsme seděli v kruhu, modlili se desátky růžence a měli prostor pro reflexi uplynulých pár dní. Tak se společenství otevřené nově příchozím doslýchalo o postupných krocích a obratech v našich životech, o našich předsevzetích, úzkostech i nadějích. Stát se svědkem konverze je neobyčejně velký dar, dar pro společenství, dar, který omlazuje církev.

Sluší se říci, že svědectví se neomezuje na úzký okruh věřících. Ba naopak, velkou hybnou silou, která pudí společenství, je hlásání přijatého evangelia navenek. Pomáhá to formulovat vlastními slovy to, co přijímám jako jisté, konfrontuje mě to s realitou a nutí k přemýšlení, modlitbě a nápaditosti, jak Krista předat svým bližním. A tak kromě osobního kontaktu se spolužáky a kamarády jsme se účastnili misií v Hradci Králové a Tachově.

Naprosto ústředním bodem oázy (zejména Nového Jeruzaléma) je vidět, jak se církev obnovuje, jak roste z popela a nabývá svěžesti. Osobní účast na vytváření místní církve a současné zjištění, že jde o velké tajemství, které mě přesahuje, představuje jeden z nejintenzivnějších momentů. Jedná se o ono implantatio ecclesiae (zasazení církve), na něž upozorňuje magisterium v přípravě na biskupský synod o nové evangelizaci.

Specifickým a zcela určujícím znakem oázy Nový Jeruzalém je jeho eschatologické zaměření. Měsíc listopad, poslední v církevním roku, ač chmurný, deštivý, mlžný, je matkou charismatu. Všechno se točí kolem úryvku ze Zjevení Janova, kde je církev představena jako město, dokolaný útvar s dvanácti branami a pevnými základy, v němž není zapotřebí ani slunce, ani měsíce, protože jeho světlem je Beránek.

Jako poslední, ale nezanedbatelný prvek bych chtěl zmínit vytvoření prostoru pro poklidné dospívání. Nejde sice o ústřední bod, ale tato atmosféra důvěry, tajemství a přitom zdravého společenství dává prostor pro uspořádání hodnotového žebříčku. Nový Jeruzalém se stal matkou, v níž se chlapci i dívky mohli ztotožnit se svou rolí, aniž by se museli stydět (chlapci stávají opravdovými muži a dívky stoprocentními ženami bez jakýchkoli překryvů). Pouze toto komplementární vnímání vedlo k naprosto jednoznačným postojům v liturgii a dalších službách.

Je to pět let, co bylo poprvé hlásáno kérygma na švihovské oáze. Za pět roků se toho mnoho událo, někteří zde rozpoznali své povolání z řeholnímu životu, jiní k manželství. V obou případech se jedná o jednoznačné rozhodnutí pro Krista.

A tak bych chtěl poděkovat všem, kteří se na tomto skvělém počinu podílejí, vězte, že pro mě to bylo rozhodující setkání s Kristem a jeho církví, že jsem ve vás našel své nejvěrnější přátele, a proto mu patří všechna sláva, čest, moc, klanění, spolu s Otcem a životodárným Duchem nyní i vždycky a na věky věků.

 

Zobrazeno 1085×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio